Hic sunt Olles
Mapování v USA, Kanadě, Izraeli, Rakousku, Německu, Slovinsku a Česku.
Prožité reportáže o orientačním běhu v Izraeli, Kanadě, USA.
Pod mapou pro úspěšné Mistrovství světa v rogainingu 2002 v České republice je podepsán Olles.
Kolik jsem zmapoval čtverečních kilometrů a vytvořil map.
Digitalizace starších map či lesních podkladů do datové podoby (Ocad).
Příprava mapy pro tisk a doručení map.
Na obrázcích je podklad, s kterým jsem vcházel do lesa a to, v co jsem jej poté přeměnil.
Další informace a postřehy z mapování jsou v angličtině.
Devět hodin letu z Evropy a stojíte v zemi, kterou před 100 lety pročesávaly hordy zlatokopů – Yukon v Kanadě.
Hlavní město Whitehorse utopené v nekonečných lesích Severní Ameriky.
Rozmanité terény skandinávského typu utvářené ustupujícími ledovci, pravá divočina hned za brankou – schovaná jezera a jezírka s bobřími hrázemi,
mohutní losi, plachtící orli, medvědi.
Nejprve jsem se pustil do mapování prostoru severně od Whitehorse v okolí Mount McIntyre Recreation Center, kde se v roce 1996 běžel Světový pohár
na lyžích.
Mistrovství Yukonu v orientačním běhu 2000.
Prostorem mapy Chadburn lake - Hiden lakes se dravě rve řeka Yukon.
Čím dále od města, tím méně cest.
V Yukonu žije na 15 000 medvědů, ačkoli nejsou člověku nebezpeční, často je ve mně jen malá dušička. Za pasem mi visí pepřový sprej a rolnička,
zpěvem medvědy odstrašuji. Má představivost pracuje na plné obrátky: "Hrotem buzoly se snažím grizzlymu zasadit poslední ránu."
Celkem jsem spatřil 6 medvědů, ke konfrontaci naštěstí pro ně nedošlo.
Podklad byl výtečný. Jak je patrné z obrázků, změny, které jsem provedl, nebyly zásadního rázu.
Jejich cílem bylo potlačit či zvýraznit některé terénní prvky tak, aby co nejvíce zvýšily čitelnost mapy.
Louky a pastviny, jabloně, hrušně, bukové lesy, po kopcích se prohání stáda koní. Jižně od německé metropole Frankfurtu v Hesensku -
Odenwald.
Pole a louky se přirozeně prolínají s lesy. Prudké svahy k venkovským usedlostem, kde můžete popít jablečné víno, místní specialitu, kterou je i orientační běh
ve vinicích - Weinberg Cup. Hádejte co dostává vítěz?
Ze Starého Města pod Sněžníkem v Jeseníkách šlapu po 20 dnů na hřeben Kunčické hory, z 500 metrů nad mořem do téměř 900 metrů.
Dlouhé a strmé svahy jsou poseté tisíci kamenných kupek a splazů, které navršili původní obyvatelé - sudetští Němci.
Bez výškoměru by mapování zde bylo takřka nemožné.
Na jaře 2000 zde proběhl jeden z nejlépe hodnocených orientačních závodů.
Na pozvání izraelského svazu orientační běh jsem se v březnu 2000 přesunul ze zaváté české republiky do rozkvetlé Izraele. Karmei Josef
na půli cesty mezi Tel-Avivem a Jeruzalémem. V místě kde se David utkal s Goliášem.
Na Izraelské poměry členitý terén s množstvím čitelných detailů a dobře prostupnou vegetací. Piniové háje, vysoké kuželovité cypřiše, jeskyně,
starověké studny a cisterny, tlející pásy obrněných transportérů, pomníčky z války o nezávislost.
K nejsilnějším zážitkům z mapování patřila setkání s místní faunou: Pravou rukou jsem se zachytil za skalní výstupek a přehoupl se přes skalní převis.
Cítím slabé šimrání na pažích, zpozorním, aaa nějaké potvůrky po mně lezou a co jich je. Huš, huš, setřásám je z rukou, kalhot. Drží se mrchy, mají
taková placatá tělíčka, co to je za havěť. No tedy, vždyť jsou to blechy. Začínají kousat. Postupně se celý svlékám, balancuji nahý na bílém kameni a
bojuji po hodinu s parazity. Brrrrr.
Pokud nelehne tento les popelem, poběží se zde v roce 2001 mistrovství Izraele v orientačním běhu.
Mapování v plzeňském Lobezském parku. Překvapilo mě, že na tak plošně malý prostor je třeba
vynaložit tolik práce. Srdce mapy tvoří členitý park, bývalý lom. Mapoval jsem netradičně
v měřítku 1:3333, což mi umožnilo s mojí délkou kroku nanášet na jeden dvojkrok 0,5 mm.
Jak mám dlouhý krok?
V červnu 1999 se zde kufrovalo, závodily tu děti, Lobokros.
Na kraji Mnichova, 3 km od centra města, najednou 25 km2 velký les. Velká placka rozdělená sítí cest
na pravidelnou šachovnici. Mapování jako piškvorky, vypňování políček. Jedinými terénními tvary jsou
hluboké jámy, které tu vyhloubili Spojenci při bombardování. Mimo šachovnicovou síť cest tu chodí asi
jen mapaři, no chodí, prodírají se, nuceni neustále zastavovat a zbavovat své holeně ostružinových
trnů.
Sám tu rozhodně nejsem, což trochu ruší, proto se tvářím důležitě. Má práce má velikánský význam,
zástupy běžců pro zdraví, cyklistů a těch, co venčí psy se mi vyhýbají raději obloukem,
abych je nespálil svým pohledem.
Západočeské hvozdy se otevřely a vydaly další ze svých pokladů. Bečov nad Teplou, roztroušené
kupy a kupky, ozdobené většími či menšími kameny, prudké výběhy, detailní práce s mapou. Orientačně
a fyzicky náročný terén.
Pohár elity, žebříček A,B na této mapě byly hodnoceny jako jedny z nejlepších v sezóně 1998 v
České republice.
Původně mělo být centrum závodu v severozápadním cípu mapy, proto se věnovala velká pozornost i této
mapové části.
Na přilehlém kopci mě při mapování rušil a lekal skoro nelidský skřek, vraždění
neviňátek. Mimořádně jsem odtrhl hlavu od destičky a pohlédl nad sebe do korun stromů.
Veliký balík peří pověšený na jedné z větví zakvílel:"Kruuiiíííí." Výr velký.
Naposledy procházím les u Pechbrunnu, červenec 1998. Je to mapa, kterou jsem kompletně vytvořil
sám, 8 km2. Velké množství cest je kompenzováno hůře prostupnou vegetací a kopcovitým terénem.
Doufám, že název mapy Rote Marter čili Rudá muka, nevěští budoucí strasti závodníků.
Oddíl mé hostitelské rodiny zde na podzim 1999
uspořádal velké celoněmecké závody.
Vejrám do destičky a tu mě osloví čilý stařík a už hustí pěkně po bavorsku. "Prosím pomaleji."
Mluví o Emilu Zátopkovi, o tom jak ti mladí jsou dnes líní a o narozeninách. Jsem na svou
němčinu patřičně hrdý, proto jsem mu při zmínce o narozeninách, začal hned srdečně potřásat rukama
a drmolit blahopřání. Překvapilo ho to, ten den slavil 75. narozeniny totiž Emil Zátopek.
V dubnu 1998, kdy v Česku ještě doznívá zima, mapuji ve Slovinsku, kde začínají pučet stromy.
U města Maribor na úpatí pohoří Pohorje.
Hora, která nemá konce. Zdejší stráně hostí v zimě závody světového poháru ve sjezdovém lyžování.
Jejich sklon je až nebezpečný, hrozí, že přepadnu a skutálím se dolů pod tankodrom.
Čistý bukový les s množstvím hlubokých zářezů, jejichž vznik a smysl si dosud nedovedu vysvětlit.
Pro tamní neposkvrněnou přírodu hovoří hojná přítomnost mloka skvrnitého (i když v tomto
případě jde o přírodu trošku poskvrněnou).
K večeři vařili vynikající houbovou polévku.
Nejzápadnější část České republiky - Ašský výběžek, klín vsazený do Němec. Právě zde, na obě
strany 1 km k státním hranicím, vznikla mapa Nebesa. Špunt v hrdle, brána do
města Aše. Prostorem mapy vedou do Aše tři jediné přístupové cesty, hlavní a vedlejší
silnice, železnice a přívod elektrické energie. Do roku 1989 byl vstup do této oblasti možný
pouze na zvláštní povolení.
Zvlněný podmáčený terén, na jihu okořeněný skalnatým hřbítkem s jeskyní, kam stavitel při
závodě umístil kontrolu (pozor 3 metry nad zem). Geograficky patří k vrchovině
Smrčiny, které se táhnou do Bavorska a dosahují výšek až 1000 metrů.
V létě 1997 končím mapové práce nedaleko rodné Plzně. V lesích se prohání 30hlavá stáda vysoké
zvěře - jelenů sika. Podle kterých se mapa jmenuje.
Postupně na témže místě od roku 1972, 1985, 1997 vznikly 3 mapy. Proto se nabízí možnost
srovnání, jak jednotliví mapaři přistupovali k mapování. I z tohoto malého kousku
je možno vysledovat několik tendencí, a to změnu ve vnímání vegetace (na mapě z roku 1972 je
neprostupný hustník znázorněn černým tečkováním na zeleném podkladu) a postupně realističtější
pohled na tvary krajiny.
Ilirska Bystrica 1997, městečko na jihu Slovinska, 30 km od Jadranu. Krasové pohoří 600 až 800
metrů nad mořem. Údolí nikam nevedou, končí svahem vedoucím vzhůru, kopce naruby, závrty.
Ze stromů visí liány, bramboříky zrovna kvetou, na kamenech se vyhřívají jedovatí štíři -
slovinská idyla. Mezi tím pobíhám a věším kolem sebe toaletní papír, abych získal alespoň nějaké
styčné body. Po 14 dnech mé pohory vypadají, jako po roce nošení v Česku. Místní psi se trhají
ze řetězu.
Poprvé za mapařská humna vyrážím do Německa do Duryňska do Ilmenau, kde část života dlel i klasik
J.W.Goethe. Značkoval tu turistické trasy, vida kolega.
Hustá síť komunikací, ale les samotný zarostlý, plný ptačince. Terén kopcovatý, bez výrazných tvarů.
Speciální symbol hnědý křížek slouží pro liščí nory a mraveniště; černý pro lavičky a mraveniště s
plůtkem; černé kolečko pro plošinky (nemusí se přerušovat vrstevnice). Charakteristickým rysem krajiny
jsou 10 až 20 metrů široké průseky, které se táhnou spojitě přes hory i doly.
Rozsáhlý českolesní celek u Mariánských lázní s poetickými názvy v okolí - Tři Sekery, Krásné,
Panský vrch, Kosí potok. V prostoru mapy je zapomenutý zarostlý židovský hřbitůvek, nedaleko odtud
pramení mezi kořeny pařezu minerálka. V lese středoevropského charakteru jsem zmapoval celkem 10 km2.
Na jižní straně mapa těsně sousedí s vojenským prostorem, kam jsme se navečer vydali na ryby.
K našemu překvapení začaly hluboko v noci létat rachejtle. Motory obrněných transportérů rozčísly
mlhavé ticho nad rybníkem. Tak jsme klopotně za blesků světlic a hřmotu radlic utekli.
Ve studené zimě 1996 jsem dokončil západně od Karlových Varů mapu Hubertus.
Zdejší terén
geologicky patří k vulkanickým Doupovským horám, z mapy ční dva 700 metrů vysoké kužele - Buková
hora a Travný vrch (těsně sousedí se zříceninou Andělská hora).
Prudké stráně strmě padají
na severu k řece Ohři (335 výškových metrů na 1 km) a na jihu pozvolně přecházejí až
k nejznámějšímu českému golfovému hřišti.
S mapováním, tvorbou map pro orientační běh jsem začal celkem brzy, ve svých 16 letech v roce
1995 u Horního Slavkova na mapě Poděs. Do lesa mě vtáhl můj táta Josef Hejna, který do
té doby vytvořil vesměs v západočeském kraji 16 map pro OB. On mě učil, jak mapovat.
V těchto lesích se v 19. století těžil cín a do roku 1966 uran. Jsou plné pozůstatků těžby - kup,
hald, jam, potoků, které najednou mizí v díře mezi kameny. Vůbec celý masiv Slavkovského lesa má
zvláštní atmosféru, život po 2. světové válce se zde už nikdy naplno nerozběhl.