Září 2001 zastihlo některé české orientační běžce ve Spojených státech amerických.

Je 31. srpna pozdě v noci, u hromady baťohů v chicagské letištní hale O'Hara mžourá trojice českých mapařů. Přiletěli zmapovat kus Nového světa. Krtek ostražitě větří, Martin dříme a Aleš s mapou vytrčenou nad hlavu pobíhá po eskalátorech, hledá americké orienťáky. Konečně - Joe Sehnal a Rich Gaylord, členové Chicago Area Orienteering Club si s námi srdečně potřásají rukama. Nasedáme do aut a neonovou nocí ujíždíme do Elginu, kde budeme příštích 14 dní bydlet.

Místní orientační klub patří k nejstarším ve Spojených státech. Obhospodařuje rozsáhlou oblast severního Illinois a pobřeží jezera Michigan. Ročně se uskuteční v okolí věžatého Chicaga kolem 12 závodů, kterých se zúčastňuje průměrně 200 nadšenců. V poslední době přitahuje orientační běh tzv. sportovce dobrodruhy, kteří si potřebují osvojit umění navigace v terénu, aby byli úspěšní v rogainingu, geocachingu, honbách za poklady a různých etapových soutěžích.

Žírné pláně a hustá zástavba však nezanechávají mnoho prostoru pro orientační běh. Americký středozápad, obilnice Spojených států (bread basket), úrodná rovina bez výrazných terénních zákoutí - krajina v americkém kontextu nepříliš členitá. Zato porosty husté a nezdolné. Závodí se v bujných lesích sevřených mezi rušné komunikace. Přesto se v Chicagu s chutí v mnoha lesích běhá s mapou v ruce.

V sousedním Michiganu v Indiana Dunes State Park se běžel v roce 1946 jeden z prvních orientačních závodů ve Spojených státech vůbec. Pořádal ho Švéd Bjorn Kjellstrom -zakladatel firmy Silva. K prudšímu rozvoji orientačního běhu došlo až v 70. letech. V roce 1970 se v jižním Illinois uskutečnilo první Mistrovství USA. První mapa udělaná speciálně pro orientační běh vznikla v Chicagu v roce 1976, v témže roce vznikl místní orientační klub a na mapě Palos North se na uskutečnil jeho první orientační závod. Od 70. let do současnosti vzniklo v Chicagu 22 map pro orientační běh. Většinu z nich vytvořili členové oddílu, některé norští ale i čeští mapaři.

Palos North - zběsilost v srdci buše

Strhávám z obličeje cáry pavučin, tvář zkroucenou nevolí, černobílý hranatý pavouk sklouzává po šíji na zem. Nořím se hlouběji do útrob lesa. Cikády drnčí, v trávě loví pakobylky a kudlanky, nenasytní komáři bzukají, nohy drásají trnité šlahouny, korunami ořešáků probleskují horké paprsky slunce. Vlhké letní odpoledne kulminuje. Léto s až 80 procentní vlhkostí vzduchu podporuje růst dolních pater vegetace. Pařím se v dlouhých rukávech, abych se ochránil před pichlavými keři a podrostem. Nohavice obrůstají přítulnými ježatými kuličkami svízele, kterých se budu zbavovat ještě dlouho. Mapujeme v Palos Hills asi 30 mil jihozápadně od centra Chicaga - mezi nedozírným pohřebištěm plechových vraků a říčkou Calumet.

Prostor je ohraničený ze severu a jihu strmými svahy, jež brázdí protáhlá erozní údolí s kamenitými koryty bez vody. Na mírně zvlněné náhorní plošině se lesknou přírodní jezera. V jejich mělkých vodách se bahní tzv. býčí žáby (jejich kvakot přehluší řev tygra), lidé se koupat nesmějí. Vedle exotických obřích žab se po dně prohání dravé želvy. Jezera postupně zarůstají a zmenšují se. Stejně tak okolní les neustále houstne a stává se neprůchodným. V západní části mapy k tomu přispělo i malé tornádo. Paseky, posedy, krmelce neexistují. Člověk do chodu lesa nezasahuje, příroda s ním nakládá, jak sama chce. Jedním z největších škůdců, podle naučné stezky, která procházela severovýchodním cípem mapy, je vysoká. Ožírá spodní patra vegetace a zabraňuje jejich přirozené expanzi. Podle převládající zelené barvy na výsledné mapě to s jejich přemnožením nebude tak zlé. Statní jeleni a laně nebojácně dokráčí až několik metrů k člověku vrtíc přitom bílým ocasem, jsou krotcí, nikdo je neloví. Možná kojoti, které lze zahlédnout mezi obřími pýchavkami.

O víkendech se shlukují kolem jezer motorizovaní výletníci. Odstaví své koráby na speciální parkoviště, popojdou několik metrů k piknikovým stolům, zažehnou pod rošty, pustí hudbu, jedí, pijí a baví se. Systém parkovacích ploch vypadá z ptačí perspektivy bizarně - větvící se slepé silnice s otočkami na konci. Barely odpadků a pobryndané lavice ve všední dny osiří. Některé stoly trouchniví hluboko v lese, kam je zatáhli samotářští jedlíci. Připomíná je jen černý křížek na mapě, který může označovat i skládku. Na chicágských a i na ostatních amerických mapách se používá ještě hnědý a zelený křížek - rozlišují vývraty od povalených stromů. Vytvářejí nová místa pro kontroly, bez nich by se trať stavěla těžce.

Jinou popracovní radovánkou je jízda na horském kole Krajinou se valí po úzkých stezkách neprostupným zelením nahoru dolu. Jezdci si cesty budují často na vlastní pěst, přes odpor ochránců přírody. Chlapíci vepříci kola do prudkých svahů převážně tlačí. Nadupaní borci při svižné jízdě drmolí "How are you doing." Odpovídám, že to jde super a uhýbám do roští. To už mě míjejí další a chrlí: "Hi, three more," abych věděl kolik jich ještě bude. Protože jsou horská kola spojována s ničením přírody, MTBO se nerozvíjí, aby negativně neovlivnil vnímání celého orientačního sportu. Kolemjedoucí nebyli jediní, komu naše počínání - dlouhý pohled do dáli skrze buzolu, rázný krok a čmárání do desky - nic neříkalo. Vysvětlit pojem, orienteering, některým chodcům, vyžadovalo trpělivost. Pán s buřinkou se ale dovtípil rychle: " Oh yes orient beering, " i když to trochu popletl.
V dubnu 2002 se běží na mapě Palos North tzv. A-meet, celoamerický orientační závod.

Waterfall Glen - zarostlý lesopád

Po deseti dnech mapovacích strastí v Paloské pahorkatině se přesunujeme o několik kilometrů na severozápad. Zdejší přírodní park založil Glen Waterfall, jeho jméno inspirovalo vybudování skromné peřeje. Terén je mírně zvlněný s mělkými údolími. Vegetace nepoddajná. Podklad, 10 let stará OB mapa zhotovená pomocí fotogrametrie, nesedí. Vyžaduje mnoho zásahů, naštěstí disponujeme leteckými snímky, které práci v otevřených plochách ulehčují.

Rezervace Waterfall Glen tvoří lesnatý prstenec obepínající výzkumné centrum pro atomovou energii, které zabírá skoro třetinu plochy mapy. Z leteckých snímků lze zřetelně rozeznat kruhový urychlovač, ve kterém probíhají řízené nukleární reakce. Po teroristických činech v New Yorku bylo pro veřejnost uzavřeno a možná, že někteří sportující zvědavci, kteří s námi hovořili, byli zakuklení agenti. Jaderný výzkum má v Chicagu dlouhou tradici, první atomový reaktor byl sestrojen právě zde.

Na obloze krouží modely letadélek, střemhlav padají k zemi, aby se hned ladně vznesly k oslepujícímu slunci. Bzukot jejich motorů sílí a vzápětí utichá. Pod nohami mi chroupe zářivý bílý štěrk. Přibíhá ke mně asi šestileté děvčátko, do ruky mi vkládá útlou knížku a vroucně šepotá: "Jesus loves you." Její tatínek se opodál povzbudivě usmívá. Otevírám černobílou komiksovou brožuru a před mýma očima se odvíjí příběh muslimského muže, kterého křesťanský bůh při posledním soudu zatratil a poslal ho za jeho víru do horoucích pekel. Není tu něco špatně?

V západní části mapy les přirozeně přechází do obytné zástavby. V některé z honosných vil žíl nějaký golfový náruživec, který odpálil do lesa spousty bílých míčků. Naštěstí v době mapařských prací pauzíroval.
Nedaleko odtud se na malém pahorku tyčí hinduistická svatyně - boubelatá pyramida s meditačním komplexem. Její okolí mapovala Vendula, která se k nám připojila v polovině září. Komunikujeme spolu vysílačkami. Hodinu, co hodinu se ujišťuji, zda je v pořádku. Vysílačka se ukázala jako dobrý pomocník, nejen pro větší jistotu a bezpečí, ale i při mapování styčných ploch.

20. září se loučíme s Chicagem, našimi hostiteli - Richem Gaylord a Joem Sehnal a míříme na východní pobřeží za dalším dobrodružstvím do New Yorku a Connectitutu, za tetami Věrou Pitcher a Alenou Karpilow.

Aleš Hejna 17.11.2001