Svatou zemí

Orientační běh se v Izraeli začíná rozvíjet až koncem 80. let za podpory švýcarského svazu orientačního běhu. Vznikají orientační mapy převážně dílem neizraelských mapařů, mimo jiné i z České republiky.
Klasický izraelský terén, to jsou především kameny, které velmi ztěžují běh a leží všude. Mírně zvlněný terén bez výrazných tvarů posetý balvany všech velikostí, srázky, kamennými zídkami. A k tomu rozvaliny dávnověkých staveb, drásavou vegetaci, kaktusová houští (opuncii má izraelský svaz ve znaku), hustou síť zpevněných komunikací, vysoké procento otevřeného prostoru , jako na dlani. V Galilei na severu země se snadno ztratíte ve spletitém bludišti 2 až 3 metry vysokých kamenných valů (není přes ně vidět) se stoletými olivovníky, kde každé zákoutí vypadá úplně totožně, což vyžaduje velkou koncentraci, kterou opět narušuje kamenitý podklad. Najdeme tu však i písečné duny podél pobřeží a na jihu zajímavé kultivované písečné oblasti. Většina orientačních prostorů se nalézá v severní části Izraele a v 30-40 km širokém pásu podél pobřeží.
Terénů vhodných pro orientační běh je tak díky specifickým přírodním podmínkám, horkému podnebí a politickým tlakům ve srovnání s jinými státy znatelně méně. Ještě v ranném starověku většinu území dnešní Izraele pokrýval les a potkat lva se považovalo za běžnou denní rutinu, do dnešních dnů se však původní lesní porost nezachoval. Současné lesy, ač mnohdy jde spíš o neprostupné houští či naopak o sporadicky rozptýlené stromy, zapouštějí kořeny až v tomto století. Jejich postupnou obnovu neusnadňují ani četné letní požáry, které drží jejich stav na úrovni 5% povrchu Izraele.
Na celém území Izraele tak existuje kolem 40 použitelných map pro orientační běh a dalších 10-20 dosud nezmapovaných terénů, mimo jiné například 10-15 km2 bývalého vojenského prostoru v Golanských výšinách, které jsou však příliš vzdálené od center a nad jejich dalším osudem visí otazník (1967 anektovány Sýrii)

S jarmulkou na hlavě

Bledé propadlé tváře, zarudlé oči mžourající do mapy, klopýtavý běh v dlouhé černé suknici, vlající pejzy a kompas. Tak taková stvoření při orientačním běhu v lese nepotkáte. Možná jsou trochu snědší a na světlou kštici tu nenarazíte, svým vybavením a výkony se podobají ostatním orientačním běžcům.
Izraelský svaz orientačního běhu má kolem 500 členů. Současným předsedou svazu je bývalý policejní prezident dosud velmi uznávaný a populární. Jako řadový policista na cestě ze služby zaslechl upozornění na právě probíhající drama uneseného autobusu. Arabští bandité přistáli po plavbě z Libanonu s velkým množstvím trhavin na izraelském pobřeží, od kterého to je jen pár kroků k hlavní magistrále Haifa - Tel Aviv a ozbrojeni zastavili autobus. Jejich cílem bylo vyhodit autobus v centru rušného Tel Avivu do povětří. Hrdinou akce, která tomu zabránila, byl právě současný předseda Izraelského svazu orientačního běhu. Na vlastní pěst se jej jal pronásledovat a teroristy na předměstí Tel Avivu zastavil. Z teroristů nepřežil žádný, bohužel ani někteří cestující nebyli ušetřeni.
Na dvoudenním Mistrovství Izraele v orientačním běhu 2000 se sešlo na 200 závodníků, což je také maximální počet účastníků, kterého lze většinou dosáhnout. Dvoudenní závody jsou výjimkou, pracuje se i v neděli a o tradičním šabatu (sobota) se naopak nesmí pracovat, což někdy staví pořadatele do střetu s pravověrci. Mimo letní měsíce, kdy opanovává scénu horký dech slunce, se běhá po celý zbytek roku.
Upoutávky na závody v orientačním běhu se objevují i v celostátním tisku v jakési rubrice: "Buď fit" což přitahuje na start spoustu úplných začátečníků, většinou rodin s dětmi, které se turistickým tempem s mapou v ruce šinou krajinou.
V posledních letech oživil zdejší orientační scénu miliónový příliv emigrantů z bývalých států Sovětské federace (nyní 1/5 izraelské populace). Někteří se probojovali do národního týmu, který však na mezinárodním poli příliš úspěchů nezaznamenává. Přesto někteří borci dosahují ve zdejších terénech průměru 6 min./ km.
Důležitou roli ve společnosti hraje armáda (muži 3 roky, ženy 2 roky), kde je významnou složkou orientace a navigace, proto je většině obyvatel pojem orientační běh blízký. Po vojenské službě velká část mladých Izraelců cestuje1-2 roky po světě. Moji hostitelé, ač oba z Izraele, se seznámili v Bolívii. Pak ještě vysoká škola a ve 30 letech hurá do práce.
Hebrejština se neblíží evropským jazykům ani vzdáleně, své jméno ve výsledkové listině patrně nerozluštíte a po určité době zjistíte, že často skloňované slovo "nivut" znamená vlastně orientační běh (www.nivut.org.il).

Mapování v Karmei Yosef

Na pozvání Izraelského svazu orientačního běhu jsem se v březnu 2000 přesunul ze zaváté České republiky do rozkvetlé Izraele.
Karmei Yosef osada na půli cesty mezi Tel-Avivem a Jeruzalémem. V místě kde se David utkal s Goliášem. Na izraelské poměry členitý terén s množstvím čitelných detailů a dobře prostupnou vegetací. Piniové háje, vysoké kuželovité cypřiše, jeskyně, starověké studny a cisterny, tlející pásy obrněných transportérů, pomníčky z Války o nezávislost, skákavé gazely.
Kvalitní mapové podklady, které byly zhotoveny na základě leteckých snímků v dobách, kdy se na zdejších tehdy bezlesích svazích pásly kozy, posunovaly mapování poměrně rychle kupředu. Obecně je kvalita mapových podkladů v Izraeli vysoká. To umožňuje zajímavý mapovací styl, který někteří zdejší mapaři uplatňují, ne tak já. Fotogrammetrický mapový podklad převedou do digitální formy. Tento vektorový obrázek vytisknou spolu s leteckým snímkem (umožňuje Ocad 7) a takřka ideální podklad je hotov. Odpadá tak vyměřování polygonů, mapař skoro neustále přesně ví na jakém místě stojí a mapovaný prostor před sebou buldozericky valí. Hodí se právě pro polootevřené terény, kterých je v Izraeli většina.
Z pracovní koncentrace mě nevyvedlo ani 14 samopaly opásaných uniformovaných dívek, které kolem s hlasotem propochodovaly. Ke slovu přišla i lokálně hojně používaná značka pro hřbitov - Davidova hvězda.
K nejsilnějším zážitkům z mapování patřila setkání s místní faunou: Pravou rukou jsem se zachytil za skalní výstupek a přehoupl se přes skalní převis. Cítím slabé šimrání na pažích, zpozorním, aaa nějaké potvůrky po mně lezou a co jich je. Huš, huš, setřásám je z rukou, kalhot. Drží se mrchy, mají taková placatá tělíčka, co to je za havěť. No tedy, vždyť jsou to blechy. Začínají kousat. Postupně se celý svlékám, balancuji nahý na bílém kameni a bojuji po hodinu s parazity. Brrrrr.
Pokud nelehne tento les popelem, poběží se zde v roce 2001 Mistrovství Izraele v orientačním běhu.

Za zpěvu muezínů

Při svém měsíčním cestovatelsko-mapařském pobytu absolvuji 5 závodů v orientačním běhu. V březnu vrcholí sezóna, mistrovství stíhá mistrovství. To první - dvoudenní mě příliš nenadchlo. Chuť jsem si vylepšil další víkend na mistrovství Izraele v MTBO.
Své skrovné vybavení - robustní kolo Izraelské asociace, nedopínající dětskou přilbu (pomohl mi spínací špendlík), mapník přidrátovaný za předchozí noci, kopačky - jsem ignoroval zlověstným pohledem a agresivním pohupováním v kolenou. Na první kontrolu to nekontrolovaně krosím kamenitým průsekem, proto se posléze mírním a vychutnávám zákoutí trati. Z nedaleké arabské osady sem doléhá polední modlitba, slunce se schovává za mraky, brodím několikrát potok a vůbec se vůbec nešetřím, což mě překvapivě vynáší na druhé místo.
V neoficiálním mistrovství na krátké trati přímo u hranic s Palestinou, kde ve dvoukolovém závodě byl poprvé použit hendikepový start, obsazuji dokonce čelní pozici. Les je plný víkendových piknikářů a jejich aut, Izraelci se bez aut nikam nehnou, dávám tedy pozor, abych někomu nešlápl na karbanátek (podařilo se).
Nejzajímavější terén nabídla mapa Ruchama severozápadně od Negevské pouště. Orientační maraton, bílá barva na mapě - ve skutečnosti skoro louka s pár stromy, hluboké erozní rýhy, kroutící se vrstevnice, příjemný písečný podklad, beduínský tábor. S ohledem volím poloviční trať (10,5 km) a olepen pískem nacházím cíl.

V Izraeli jsem se setkal s báječnými lidmi - otevření a upřímní. Můj dík patří Danu Chissickovi, který mě do Izraele pozval a rodině Steinberger, která mě nezištně po dobu mé výpravy hostila a zasvěcovala do tajů izraelské společnosti. Díky.

Aleš Hejna 18.6.2000