V 90. letech se začala prosazovat nová disciplína - orienťáky na kolách. S tím samozřejmě přišly nové nároky na mapy pro tuto specifickou odnož orientačního sportu. V lecčems připomíná lyžařský orientační běh, s tím že bílé stopy nahrazují rychle jetelné cesty. Nejdůležitější informací, kterou se biker snaží z mapy vyčíst, představují cesty. A protože biker se řítí krajinou velkou rychlosti a musí často prohnat svůj stroj technicky náročným terénem, mapník na řídítkách pozoruje často jen úkosem. Aby se závodník mohl, co nejrychleji rozhodnout kudy pojede, potřebuje z mapy především vyčíst, jak se větví síť komunikaci. Což potvrzuje i nestor českého MTBO Pavel Pekárek: "Nejzásadnější požadavek na mapy MTBO je rozlišit v mapě jednoznačně komunikace a jiné objekty. V lese mě v prvé řadě zajímá cesta, po které mám jet a z velké části mi během závodu stačí jenom síť komunikaci. Ostatní informace jsou pouze doplňující a na mapě by mohli být potlačeny, aby komunikace maximálně vystouply."

Současný klíč pro cyklomapy prioritně zvýrazňuje cesty. Čím širší cesta v terénu, tím tlustší čára na mapě. Čím hrbolatější cesta, tím přerývanější čára na mapě. Potud je to v pořádku. Jenže přetrvává staré dilema, které se řeší i na sprintových mapách. Černé cesty často splývají s jinými černými objekty, které ale vůbec neusnadňují jízdu. Co s tím? V Česku poprvé v roce 2001 začali někteří mapaři a organizátoři prosazovat odlišení cest na MTBO mapách a jiných pevných objektů, různými rastry černé. 100% čerň pro komunikace a 80% čerň pro ostatní objekty. To znamenalo posun pro závodníky, ač oni samotní při zběžném pohledu změnu asi nezaznamenali - zřejmé bylo, že kresba cest výrazně vystoupla, a stala se dominantní, podstatně čitelnější pro závodníka. Tady se vývoj nezastavil, v letošním roce na jaře 2004 v celorepublikových MTBO závodech Remerx Cup , použili organizátoři experimentální klíč, v němž cesty byly klasický sytě černé, ale ostatní pevně objekty červené. Podobný experiment byl použít už před několika lety na Slovensku, akorát červenou barvu nahrazovala fialová. Ohlasy na mapu byly spíše umírněné negativní. Závodníci oceňovali snahu něco řešit a stěžovali si na neviditelné ploty. Neviditelné ploty nevadily Pavlu Pekárkovi hlavnímu mapaři celého díla: "Plot mě prostě v lese skoro vůbec nezajímá a proto by právě neviditelný být měl."

Hlavní mapař už objasnil, proč se pro jinak barevné domy rozhodli, ale proč zrovna červená? "Otázka vlastní barvy je pro mě otevřená. Požaduji maximální viditelnost a tudíž vysoký vzájemný kontrast. Kombinace bílá - červená - černá se k tomu dle mého ideálně blíží. Co na to ale řeknou barvoslepí to nevím. Ať je to třeba modrožluté. K volbě barev by měli dát stanovisko nějací oční lékaři. Standardní užití barev je jenom dogma danné historickou souvislostí." Současné nestandardní výboje nejsou výjimkou v kontextu vývoje orientačních map. V roce 1979 byla ve Švédsku publikována mapa pro běžecký OB - Trolhätte , v níž cesty připomínaly krevní oběh. Její autor Kjell Larsson chtěl posloužit stejnému účelu - červená barva pro komunikace se měla co nejvíce lišit od černých překážek. Největší znepokojení, které tvůrci těchto křiklavých map vyjadřují, je zda mohou nestandardní barvy dobře vnímat barvoslepí lidé.

Při kliknutí na obrázek se objeví náhled tří různě definovaných klíčů. Zleva doprava: Klíč IOF, klíč inspirovaný Kjell Larssonem, klíč použitý pro Remerx Cup. Současně obrázek ukazuje, jak danou mapu vidí lidé s barevnou poruchou vidění deutaranopií. Jak se vidí barvoslepě lze vyzkoušet na www.vischeck.com.

Aleš Hejna (napsáno pro O-sport 8/2004)